Podzimní zápas jsme vyhráli 2:1, kdy rozhodl skvělý závěr našeho týmu. Nutno říci, že domácí tentokrát výrazně omladili sestavu. Utkání jsme začali v sestavě: Hůla – Sleza, Matoušek (C.), Sleza, Pergler – Makes, Čeleda, Laštovka, Petrák – Hájek, Jeřábek a na střídačce připraven Michal Provazník spolu s oběma trenéry. Bohužel již první dotek míče znamenal nucené střídání pro Jeřábka, který si poranil koleno. První poločas zápasu z naší strany byl doslova tragický a nebýt skvělého výkonu Petra Hůly, tak jsme prohrávali o více než jednu branku. Jak tomu tak bývá, tak jsme se přizpůsobili hře domácích. Pouze jsme odvraceli míče, které ihned poté znamenaly ohrožení. Auty, rohové kopy, standardní situace… a Slapy pod tlakem. Nedokázali jsme si přihrát a bohužel ani chuť hrát nebyla k vidění. Domácí varovali nejprve v 18. minutě, kdy se parádně opřel Šimáček do míče, ale trefil pouze tyč. O pár minut později se již prosadil pěknou střelou domácí (znovu lehce psychicky narušený hráč) Fritz. Slapští naopak domácí branku téměř neohrozili, jen jednou se ze zimního spánku probudil Jarda Hájek, ale střela šla mimo tyče.

 

    Po přestávce jsme lehce zvýšili aktivitu, nešlo o závratnou změnu, ale tlak na domácího brankáře vzrostl. Každopádně větší gólové šance musel znovu likvidovat Petr Hůla. Nehrál se pohledný fotbal a i vyrovnávací branka byla symbolická. Nepovedený odkop Tomáše Slezy lehce tečoval Matoušek, míč se dostal k Hájkovi a ten si nadvakrát s koncovkou poradil. Bohužel nerozhodný stav vydržel pouze pár minut. V 89. minutě zahrávali bojanovičtí přímý kop, Provazník s Čeledou neuhlídali domácího Šimáčka a ten rozhodl o výhře domácích. Porážka krutá, ale zcela typická pro zápas s tímto týmem. Náprava mohla přijít hned následující den.